neděle 14. června 2015

Existence zla ve světě - řešení G. W. Leibnize


Pokud Bůh existuje, jak to, že dopouští zlo ve světě?"
 
Na tuto otázku poskytl známou odpověď i slavný matematik a filozof Leibniz (1646-1716)[1]. Připomeňme si, jak problém zla řeší. Jde čistě filozofickou cestou, tedy postupuje přísně logicky, používá jen rozumové argumenty a záměrně vylučuje víru a Zjevení. 

leibniz.jpg
V úvodu své knihy Teodicea si stanovuje smělý cíl: „Pokud jde o původ zla se zřetelem k Bohu, podám obranu Božích dokonalostí, která ukáže nejen jeho svatost, spravedlnost a dobrotu, nýbrž také jeho velikost, moc a nezávislost. Ukážu, jak je možné, že vše závisí na Bohu, že Bůh spolupůsobí s veškerou činností tvorů, že dokonce, chcete-li, neustále tvory tvoří, a že přesto není původcem hříchu, a ukážu přitom, jak máme chápat privativní povahu zla. A co více: ukážu, že zlo má jiný zdroj než Boží vůli, a proto můžeme o zlu viny právem říci, že Bůh ho nechce, nýbrž jen připouští. Ukážu však také, a to je nejdůležitější, že Bůh mohl připustit hřích a bídu, a dokonce při nich spolupůsobit a přispívat k nim bez újmy na své vlastní svrchované svatosti a dobrotě, třebaže absolutně řečeno se mohl veškerému tomuto zlu vyhnout." 
 
Vidí dva zásadní problémové okruhy, které se pojí s vysvětlením existence zla.
Je to zaprvé svoboda člověka. Nakolik člověk může svobodně jednat? Protože pokud člověk svobodný není a jeho činy jsou Bohem předurčeny, pak člověk nemůže nést za své činy odpovědnost.
Druhým problémem je jednání Boha. Zdá se, že má velký podíl na existenci zla, a to i v případě, že člověk je svobodný a může také činit zlo. A to se neslučuje s vlastnostmi Boha, který je dobrý.
Když Bůh ví o všem, co se stane, proč staví člověka do situace, kterou člověk nezvládne a podlehne? Například prvotní hřích, který má za následek, že si jej dědičně nese každý člověk.
Lebniz si myslí, že tyto problémy a pochybnosti jsou spojeny zejména s falešnou představou lidí o Bohu. Jeví se jim jako despotický vládce s neomezenou mocí, neschopný lásky - nezáleží mu na ní. Neznají dokonalosti Boha, jejichž osvícené poznání přináší lidem štěstí a jsou pak schopni Boha milovat, opětovat jeho lásku, která je v něm v míře nejvyšší.
Bůh je prvním důvodem věcí. Hledáme-li důvod existence světa, který je úplným souhrnem nahodilých věcí a jejich existence není nutná (a svět by mohl být i jiný), musíme ho hledat v podstatě, která má svou existenci v sobě nutně. Z toho také plyne, že podstata je věčná, má rozum, vůli a moc (určuje vztahy mezi existencemi věcí a tím i existenci tohoto světa, který volí z nekonečného počtu možných jiných světů). Moc má vztah k bytí, rozum k pravdě, vůle k dobru. Ve vztahu k nejsvětější Trojici lze říci, že moc patří k Otci, moudrost (rozum) k Synu a vůle k Duchu svatému. Podstata musí být nekonečná a naprosto dokonalá (vztahuje se ke všemu, co je možné).  A jelikož vše je navzájem spojeno, lze předpokládat pouze jednu podstatu.
Tato naprosto dokonalá podstata nemohla nezvolit to, co je nejlepší. Bůh tedy stvořil nejlepší možný svět. A to dle principů předzjednané harmonie. Zlo je často příčinou dobra. Tak i množství zla bylo přesně zvoleno pro větší dobro a pro nejlepší možný svět. Menší zlo je vlastně určitým dobrem a stejně tak je menší dobro určité zlo, pokud je překážkou většího dobra. V existenci světa jsou dílčí nedokonalosti, které však napomáhají úplné dokonalosti celku.
V této souvislosti uvádí Origenův († 253) názor: „Dobro ve svůj čas nabude vrchu ve všem a všude a všichni rozumní tvorové, i zlí andělé, se nakonec stanou svatými a dosáhnou blaženosti."
 
leibniz-teodicea.jpgPokud uvažujeme svět jako nekonečný vesmír, jeví se nám náhle existence zla na naší Zemi jako nepatrná částečka všeho stvořeného.
Zlo můžeme chápat metafyzicky (nedokonalost), fyzicky (utrpení) a morálně (hřích). Fyzické a morální zlo není nutně, ale je možně na základě věčných pravd.
Veškeré dobro o sobě chce Bůh předchůdně. To, co je nejlepší, chce jako cíl následně. Fyzické zlo chce někdy jako prostředek. Morální zlo pouze připouští jako hypotetickou nutnost, která toto zlo svazuje s tím, co je nejlepší.
Bůh nestvořil člověka dokonalým, neboť pokud by jej takto stvořil, stvořil by Boha. Vede jej však k dokonalosti a na vnímavosti člověka záleží, jak je například náchylný k hříchu. Neboli: dostatek vnímavosti nás otevírá dobru a zlo přichází z nedostatku vnímavosti dobra, Božího působení. A souvisí to i s lidskou svobodou, s jeho rozhodováním.
Je tu také otázka budoucích událostí. Je jisté, že budoucí událost bude, stejně jako je jisté, že minulá událost byla. Bůh předem ví, co nastane - je neomylný. Jak je to potom s naší svobodou? Ano, jsme svobodni ve svém rozhodování, ale vždy jsme nějak ovlivněni různými okolnostmi (aniž si je často uvědomujeme). A Bůh ví, jak se rozhodneme, což ale neubírá nic naší svobodě. Tedy: Bůh předem ví, co se svobodně stane a podle toho volí uspořádání věcí, uspořádání světa. Tudíž záleží i na rozhodování člověka, který svobodně ovlivňuje svou budoucnost. Pokud volí cestu k dokonalosti, k Bohu, musí se snažit jednat spravedlivě, morálně zodpovědně, jít cestou dobra.
Dokonalá moudrost Boha mu samotnému ukazuje nejlepší způsob uplatňování jeho dokonalé dobroty. Zlo, které z toho může vzejít, je jen nevyhnutelný následek toho, co je nejlepší. A Leibniz dodává: „Připouštět zlo, jak to činí Bůh, je největší dobrota." Pokud se v dokonalém a nejlepším možném Božím díle vyskytne fyzické a morální zlo, je to proto, že jinak by došlo k ještě většímu zlu anebo slouží pro větší dobro.
Autor uvádí také nádherný příklad, jak člověk může posuzovat a vnímat Boží jednání a dílo. Používá slova Sokrata († 399 př. Kr.), který hodnotil spisy Hérakleita: „To, čemu z nich rozumím, se mi líbí, a myslím, že ostatní by se mi líbilo neméně, kdybych tomu rozuměl."

Toto je tedy ve zkratce řešení velkého myslitele Gottfrieda Wilhelma Leibnize.
 
[Zpracováno dle: LEIBNIZ, Gottfried Wilhelm. Theodicea: pojednání o dobrotě Boha, svobodě člověka a původu zla. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 413 s. Knihovna novověké tradice a současnosti; sv. 41. ISBN 80-7298-094-7.]
 

Poznámky:

[1] Gottfried Wilhelm von Leibniz (1646-1716) byl velký německý filosof, matematik, teolog, vědec, historik, právník a diplomat. Bývá považován za posledního polyhistora (znalec mnoha vědních oborů, člověk s mnohostranným vzděláním).
 

Žádné komentáře:

Okomentovat